VII. kapitola - Byla Derfle velkomoravským Děvínem? Díl 3

 Zdá se to příliš fantastické? Ale vždyť archeologie a historie jsou vědy, které by bez fantazie nemohly existovat. Na počátku mnoha archeologických objevů stáli vzdělanci, kteří cítili, tušili, hledali a většinou na vlastní náklady i kopali. Ve výkladu faktů je vždycky kus subjektivních představ badatele a ony představy vždy do značné míry odrážejí úroveň poznání té doby.

  A tak, když jsme dali prostor Vilému Hrubému a jeho výkladu lokality na sadských Špitálkách, dejme prostor i těm, kteří hledali velkomoravskou stavbu o kilometr dál v Derfli, v místech současného farního kostela Panny Marie. Co na tom, že jejich hypotézy archeologie (dosud) nepotvrdila. V archeologii, a nejen té velkomoravské, však mají svou roli, neboť vědecké poznání kráčí nikoli po přímce, ale křivolakými cestami, ba nejednou i slepými uličkami; i ty patří k životu a jsou zpravidla nevšedním, mnohdy dramatickým příběhem neutuchající touhy člověka rozluštit tajemství minulosti a dát lidský rozměr krajině, v níž žijeme. Často právě oni, obětaví nadšenci a patrioti, přivedli profesionální archeology na místa, která pak vydala zajímavá svědectví.

  Nálepku badatele s přídomkem „romantický“ získal nám již známý Antoš Horsák z Kunovic, který ve třicátých letech 20. století na své náklady podnikal archeologické výzkumy nejen v Kunovicích, o nichž jsme psali v předchozí kapitole, ale také v Derfli. 

  Do derflanské části Na Kopci, tedy do prostoru pod dnešním kostelem, se Antoš Horsák vypravil poprvé v roce 1936. Přivedla ho sem zpráva z roku 1892, že při zemních pracích v domě č. 36 byla objevena v hloubce dvou metrů stará zeď, na níž ležely tři zlaté mince císaře Trajána z let 98–117.

  Výzkum zahájil na ploše podkostelí dnes porostlé trávníkem. Je to plocha v úrovni sochy Panny Marie Hostýnské, ale vpravo od chodníku, po kterém přicházíme ke kostelu. Trávníku dominuje uprostřed plochy lípa.

  Výsledek průzkumu byl překvapivý. Archeolog skutečně narazil na zeď. Přesvědčen, že objevil pozůstatky původní mariánské svatyně, do jejíž stavby byl použit materiál ze starší stavby římské, se obrátil na nestora našich archeologů prof. Lubora Niederla. Ten míval letní byt v nedalekých Veletinách, a tak mu nebylo zatěžko vykopávky navštívit. Horsákův závěr údajně akceptoval, což potvrdilo několik místních svědků. To objevitele podnítilo k dalším výzkumům, které pokračovaly i v dalších letech.

  Znovu se vydal do Derfle jednoho únorového dne roku 1938. Mírná zima mu umožnila provést výzkum na opačné, severní straně kostela, sedm metrů od kostelní zdi, v místech, kde je dnes položen dlážděný chodník vedoucí starou částí hřbitova.  Starší obyvatelé ještě pamatovali v těch místech původní márnici, která vyhořela a byla zbourána v 70. letech 19. století. Půl metru pod povrchem narazili kopáči na základy z lomového kamene, ponejvíce plochého. Ve zdivu byly objeveny i „obráběné“ kameny a okno, jehož spodní rám byl v metrové hloubce. Archeolog však mohl obnažit a zkoumat zdivo pouze z vnitřní strany, protože zvnějšku k základům přiléhaly sousední hroby. Základy stavby tvořil obdélník o rozměrech 8,4x7,6 metrů ve směru západ-východ o šířce zdiva 95 cm. Okno v západní zdi mělo šířku necelého půl metru, výšku však nebylo možno stanovit, protože ostění nebylo dochováno celé. Kameny ostění byly opracovány stejně jako kamenný gotický portál dveří, dnes vezděný do stěny současné márnice, který údajně pochází také z této stavby. Podle tvarů okna i analogií s portálem soudil na gotický původ stavby.

  V hloubce jednoho metru se nacházelo spáleniště a pod ním kopáči narazili na zřícenou cihlovou klenbu. Když ji rozebrali, dostali se do prostory vyplněné kostrami lidí. Mezi kostmi se povalovalo množství různorodých střepů, dále staré asi dvacet centimetrů dlouhé nože a nůžky, z nichž jedny, jichž se používalo na stříhání vlny, měl jeden z nebožtíků zabodnut mezi žebry. Našly se zde také medailonky, stříbrné mince z doby Ferdinanda I. (1526-1564) rakouské i uherské, pamětní medaile sv. Jana Nepomuckého z Říma, železné závažíčko od hodin, pozlacený náhrdelních zhotovený z točených měděných drátků a silně měděnou patinovaný náramek.

  Antoš Horsák věděl, co objevil. Znal spis Jiřího Rudolfa Přenského o bočkajovských vpádech na Moravu. K roku 1605 je v něm uvedeno, že oddíly „turecké a tatarské jely k Hradišti a tu v Derfli, asi čtvrt míle od města, budouc právě mnoho set lidu v kostele v svatodušní pondělí, všechny pozajímali a pobili.“

  Před očima mu ležel hromadný hrob. Přenského slova si vyložil tak, že lidé byli pobiti přímo v kostele, který byl pak vypálen. Na to byly základy překlenuty cihlovou klenbou a prostory pod ní se tak staly hromadným hrobem masakru. Do zprávy o nálezu napsal: „Je pravděpodobné, že budova sloužila původně za svatyni před výstavbou přední části nynějšího kostela (pozdní gotika), který byl později rozšířen o nynější chrámovou loď... Na základech vystavěna pak márnice, jež tu pak byla až do let 70. minulého století“.

  Našel tak další článek pro svou teorii.

  A cože to byla za teorie?