VII. kapitola: Byla Derfle velkomoravským Děvínem? Díl 5

04.02.2011 20:52

To, že zaměstnal Antoše Horsáka ve svém týmu, nakonec přineslo Vilému Hrubému i určitý prospěch. Horsák znal místní terén Poolšavní brány jako málokdo. Je docela možné ba pravděpodobné, že to byl právě on, kdo na Hrubého naléhal, aby věnoval sadské výšině pozornost. A nepochybně ho také podněcoval k reviznímu výzkumu lokalit, které on sám při mnohem omezenějších možnostech zkoumal před třiceti lety.

Vilém Hrubý žádosti vyhověl. Nový průzkum v lokalitě Na Kopci, kde Antoš Horsák objevil v roce 1936 zbytky staré zdi, byl zahájen v červnu 1966 a byl zaměřen na ověření těch částí zdiva, které nebyly odkryty dřívějšími vykopávkami. Nejdříve bylo provedeno asi osm sond sondovací tyčí. Výsledek byl nadějný – zdálo se, že by mohlo jít o zbytky chrámové stavby o velikosti 8 x 12 m s presbytářem a bočním přístavkem. Stavba byla orientována ve směru východ – západ.

Antoš Horsák nikdy nebyl blíž životnímu triumfu než v tyto dny. Od plošného výzkumu, který již nebylo možno neprovést, očekával potvrzení své hypotézy a vypadalo to na novou senzaci. Radost ale trvala jen do chvíle, než byl podél základů vykopán podélný tunel. Ten totiž prokázal, že zadní stěna objektu je rovná a nepřechází v apsidu typickou pro kosdtelní architekturu.

I průzkum terénu kolem zdiva znamenal pro Horsáka zklamání. V původním terénu se nenašlo nic, co by svědčilo pro velkomoravské či dokonce starší stáří stavby. Celé okolí vykazovalo v násypu opracované i neopracované kameny, pocházející patrně z destrukce stavby, a spousty střepů z 11. – 13. století. Dále bylo nalezeno mnoho hrobů, avšak bez jakýchkoli milodarů, takže jejich stáří nebylo možno určit.

Přesto ještě svitla Antoši Horsákovi naděje. Jeho pozornost upoutal hrob těsně u zdi stavby, „kde kosti byly zpřeházeny v jemné prsti a hrob byl zadělán maltou“. Nejde snad o hrob věrozvěsta Metoděje? Archeolog se chytil této myšlenky tak vehementně, že vyvolal protireakci mezi kolegy, kteří se na průzkumu podíleli. Jeden z nich napsal v roce 1967 anonymní článek do místního zpravodaje. Uvádí v něm: „Soudě podle stavu kostí, které jsou silně zvětralé a neúplné, dá se říci, že jde o kosti mnohem starší než ty, které byly nalezeny v tomtéž násypu. V žádném, případě však nejde o hrob původní, poněvadž se nalézá v násypu, kde se objevují střepy z 11. – 13. století.“ A jedním dechem dodává: „Přesto, že je tento hrob velmi zajímavý, není zde naprosto důkazů, že jde o hrob. sv. Metoděje. Tento názor je naprosto vědecky neprokazatelný!“

Tento dovětek je nepochybně adresován kunovickému archeologovi, který interpretaci svých objevů podřizoval svým představám a nebylo tomu jinak ani v tomto případě.

Tak se sen Antoše Horsáka o Děvíně a metropolitním chrámu v Derfli rozplynul vniveč. Výzkum přesto nebyl zbytečný a přinesl mnohá zajímavá zjištění. Zeď prokazuje značné stáří a konstatování, že objekt byl postaven v rozmezí let 400-1200, lze nejspíše vyložit tak, že jde o ranně středověké zdivo, v němž byl druhotně použit římský stavební materiál. Nebylo to ovšem první zjištění tohoto druhu; v oblasti Veligradu jsou stavby s použitím římských cihel známy a jde tedy o další doklad existence dosud neobjeveného římského tábora či většího sídla v našem prostoru. Většina střepového materiálu, mj. i zbytky cisterciáckých dlaždic, byla datována do 11. – 14. století. Za nejzajímavější je považován kámen opracovaný do podoby ďáblíka s polotváří, patrně z pohanských dob.

Nicméně doložit velkomoravskou minulost kostela Narození Panny Marie v Derfli se Antoši Horsákovi nepodařilo. Archeolog se sice nevzdal svého přesvědčení, ale po tomto fiasku zůstal ve svých názorech osamocen, opuštěn i těmi, kteří do té doby ještě přikládali jeho názorům nějakou váhu.

Vypadalo to, že otázka hrobu sv. Metoděje v kostele Panny Marie v Derfli je tak jednou provždy uzavřena.

Ale bylo to jen zdání. O třicet let později byla k životu probuzena znovu jedním knězem – senzibilem.

Ale o tom až příště.

(Pokračování za 14 dnů)