Úsměv knihovnic

 Je tomu již pěkných pár století zpátky, kdy se Uherskohradišťsko nacházelo v centru všeho dění. V 9. století zde vyrostlo velkomoravské hradisko, „nevýslovná pevnost Rastislavova“. Na sadské výšině nad Uherským Hradištěm, byly archeology poblíž základů církevního komplexu s metropolitním kostelem nalezena rydélka, kterými byla napsána do vosku první písmena a slova v nejstarším našem spisovném jazyce staroslověnštině. Naše věrozvěstové Konstatin a Metoděj a jejich žáci zde přeložili a napsali mnohé spisy, jež se staly základem naší vzdělanosti, víry i kultury. Jedním z takových děl je Proglas, Konstantinova předmluva k překladu evangelií. Zachoval se z něho sice jen zlomek, ale stojí za to. Však si úryvek pořečtěme:

Kdo může uvést všechny příklady

usvědčující národy bez knih,

které nemluví jazykem srozumitelným?

Ani kdybys uměl všechny řeči,

nedovedl bys vylíčit jejich bezmoc.

Než i já chci připojit své podobenství

a mnoho smyslu podat v málo slovech.

Nahé jsou všechny národy bez knih

a nemohou zápolit beze zbraně

s protivníkem našich duší,

uchystané za kořist věčných muk.

Nuže, národové, kteří nemáte rádi nepřítele,

a jste odhodláni s ním mocně zápolit,

otevřete dokořán dveře rozumu,

když jste přijali nyní zbraň tvrdou,

kterou kovají knihy Páně

hlavu ďáblovu mocně potírající…

  V žádné literatuře té doby a ještě dlouho po ní nenacházíme podobně vášnivý apel k národu, aby dbal o knihy ve své řeči.

Je docela možné, že ty verše Konstantina napadly, když šel z kostela sv. Jiří, jehož pozůstatky jsou v Hradišti pod Masarykovým náměstím, a který v těch místech stál dávno před tím, než král Přemysl Otakar město Uherské Hradiště v polovině 13. století založil a než to náměstí vůbec vzniklo. Možná sv. Cyril nad těmi pravdami hloubal, právě když procházel místy, kde je dnes městská knihovna.

  Nese jméno Bedřicha Beneše Buchlovana (1885-1953), rodáka z  Tučap, osvíceného muže, povoláním učitele měšťanské školy v Uh. Hradišti, zaníceného bibliofila, vydavatele a spisovatele a od r. 1926 i knihovníka městské knihovny. Během svého života napsal a vydal sedmdesát knížek, z nichž podstatnou část tvoří knížky pro děti, ale psal i povídky, romány a literaturu faktu a básnil.  Bedřichu Beneši se ovšem ani nesnilo o takové knihovně, jaké dnes řediteluje Radek Jančář. Svůj původ v židovské synagoze budova nezapře, uvnitř však už bychom náboženské relikty hledali marně. Knihy a zas knihy, časopisy, tichý výtah do pater, počítače, on-line katalogy, čtenáři velcí a malí a – knihovnice. Jejich  usměv si pravidelně odnáším s vypůjčenou knihou jako bonus. A to je jen hlavní budova, vedle toho má knihovna ještě čtyři pobočky v různých částech města. Za četbou, poučením a vzděláním přichází do knihovny více než osm a půl tisíce registrovaných čtenářů, což je více než třetina obyvatel našeho pětadvacetitisícového města.

  Ve čtvrtek 4. října se ředitel knihovny rozjel do Prahy, aby pro knihovnu v zrcadlové kapli Klementina převzal z rukou ministryně kultury Aleny Hanákové titul Knihovna roku 2012 a sedmdesát tisíc korun za 1. místo ve 3. ročníku této celostátní soutěže o nejlepší knihovnu.

  Spěchám s gratulací. Je to úspěch, konkurence byla velká. Hlavně, aby v knihovně nezpychli, ale to asi nehrozí, neboť u nás je dobrým zvykem každý úspěch náležitě potrestat. A tak kromě blahopřání dostal ředitel knihovny na hradišťské radnici i návrh rozpočtu města na rok 2013. Rozpočet městské knihovny je v něm snížen o pět milionů, z dosavadních dvanácti na sedm.

   Ten citát z Proglasu by měl viset i v zasedačce hradišťské radnice, až se bude hlasovat rozpočtu na příští rok. Nevím, jestli to pomůže, ale třeba osvítí hradišťské radní a zastupitele Duch svatý. Cyril s Metodějem, kteří v našem kraji působili, by se u něj mohli přimluvit.

                                         Jiří Jilík

Literární noviny, 11.10.2012