Před stoletím se narodil Fanek Jilík, umělecký knihař a regionální spisovatel
Tajemství lásky Fanka Jilíka
Posledního května před dvaceti lety, právě když ve Vlčnově jezdili „králé“, zemřel můj otec Fanek, umělecký knihvazač a regionální spisovatel, a zanedlouho, čtvrtého července, tomu bude rovných sto let, co se v Kunovicích narodil. S Kunovicemi zůstal po celý život spjat, byť jako osobnost přesáhl úzce lokální obzor. Miloval však i Hradiště; měl zde hodně přátel, a pak navštěvoval zde školu, která rozhodla o jeho budoucnosti. Byla to Odborná a mistrovská knihvazačská škola, založená a vedená malířem, grafikem a významným bibliofilem Rudou Kubíčkem st. Toho měl otec po celý život ve velké úctě. V jednom ze svých pozdějších fejetonů napsal: „Ve škole se přede mnou objevuje neznámý knižní svět. Hálek, Dyk, Machar, Nezval, Hugo, Rolland, Moliére, Šrámek, Stendhal, Vančura, Winter, Wolker, Hora atd. atd. Svět literatury, o kterém jsem nevěděl. Přes den jsem na knihách pracoval a odpoledne jsem si je přinášel domů a četl a četl. Co všechno v těch knihách bylo! Kolik moudrosti, kolik bídy, bojů o lidský život, bolestí i poezie, hrdinství i zbabělosti, kolik věků, generací, a cizí vzdálené světy. Prostě bylo tam všechno, co může dát člověku jenom kniha, ta kniha, která mi dávala nejhlubší prožitky, která mě učila a naučila vážit si života a mít člověka rád. ... Ve třetím roku, přicházejí na můj pracovní stůl knihy vzácnější, krásnější. Každá má pečeť skutečné literární hodnoty. To už jsem musel samostatně řešit problém materiálu, jaký použít na knihu. Připravit si kůži, žlutou, modrou, červenou, a může to být šagrén, vepřovice, marokén a safián se svojí zvláštní exotickou vůní. Dále jsem musel zpracovat návrh na vazbu, pak přišlo zlacení a při zlacení pravým zlatem se nesmělo ani dýchat. Byla to práce, kdy člověk už pracoval se zaujetím, jak vytvořit své dílko, které mu vzniká pod rukama.“
Škoda, že se na tuto školu v kulturní tradici města poněkud zapomíná. Vždyť z ní vyšel umělecký knihař evropského formátu Karel Dudešek, který žil a působil ve Vídni.
Před necelým měsícem se na cestu bez návratu za mým otcem vydal jeho nejbližší a největší kamarád RNDr. Stanislav Štěrba, jemuž však nikdo neřekl jinak než Slávek. Denně se cestou z práce zastavoval v otcově dílně, a zde pak vedli rozpravy o všem možném, nejvíce o domovině, neboť oba byli doslova posedlí Slováckem jeho historií, tradicemi a přírodou. Mnohokrát debaty pokračovaly u nás doma ve Fankově jizbě dlouho do noci. Slávek byl znám i hradišťské veřejnosti zejména jako přírodopisec, který prosazoval šetrný vztah člověka k přírodě. V šedesátých letech obnovoval Junáka, o desetiletí později stál u zrodu Českého svazu ochránců přírody a hnutí Brontosaurus a byl členem jejich okresních i vrcholových orgánů
Když se přiblížilo otcovo stoleté jubileum, nedalo mnoho přemýšlení o tom, jak je připomenout. Jak jinak, než knihou. Spolu s Bohušem Matyášem, kdysi muzikantem „Zahradníků“, jsme ji sestavili z dosud jen časopisecky publikovaných povídek a fejetonů. Má slibný název podle jedné z nich – Tajemství lásky. Ilustrace do ní nakreslil můj kamarád Ladislav Pálka, a druhý, Tomáš Ježek, dal knížce pěknou grafickou podobu. Hradišťské veřejnosti novou knížku představíme a na autora zavzpomínáme v Rámařství Fankovy vnučky Petry Jilíkové v Nádražní ulici v pátek 30. května od 17 hodin. Již dnes je tam k vidění malá výstavka jeho uměleckých knižních vazeb. Tož se stavte na podívání a v ten pátek třicátého i na pohárek vína.