Přečetli jsme… Spisovatel Janča se vrací do Vlčnova

Do kulturního povědomí Vlčnova se vrací tamější rodák, novinář a spisovatel Jan Janča. Výbor z jeho literární tvorby, doplněným studií o jeho životních osudech, přichází v těchto dnech ke čtenářům. Jiřího Jilíka, který publikaci připravoval k vydání, jsme požádali o rozhovor.

Kdo to byl vlastně Jan Janča?

Jan Janča (1866-1928) byl ve své době významným žurnalistou. Jeho novinářské začátky jsou spjaty na počátku 90. let 19. století se Stanclovými Slováckými novinami, avšak brzy si založil vlastní noviny Slovač. Ty po několika letech z Uh. Hradiště pod názvem Slovač přenesl do Vídně, kde působil, až do první světové války. Říká se, že Vídeň byla v té době největším moravským městem, neboť tam nalézaly práci statisíce obyvatel z Moravy. Málo už se ví o tom, že tehdejší Vídeň měla významnou českou kulturní vrstvu, žila tam řada českých a moravských umělců, vycházely české noviny, knihy apod. Janča byl jedním z těch intelektuálů, kteří bojovali za práva této české menšiny ve Vídní. Za první republiky pak působil v redakcích listů v Olomouci a v Brně.

Jaký význam má jeho tvorba ve vztahu k Vlčnovu?

Tak především. Je to jeden z mála rodáků, který „přerostl hranice“ Vlčnova, ale současně se do něho svým dílem vracel a zachoval nám tedy vzácné informace o tom, jak žili Vlčnovjané v 19. století. A připomeňme jednu důležitou epizodu jeho života, on byl přítelem malíře Joži Uprky a přivedl ho do Vlčnova. Ten zde pak namaloval svůj nejslavnější obraz – Vlčnovskou jízdu králů.

Které práce jste zařadil do výboru z Jančova díla?

Především jeho memoáry Z Jožkových zápisků, které sice uveřejnil na sklonku života, ale popisuje v nich své dětství ve Vlčnově, tedy 70. léta 19. století. Je to evidentně nejstarší literární památka zobrazující život ve Vlčnově. Navíc jde o práci zcela neznámou, protože Janča ty memoáry vydával na pokračování v jedněch brněnských novinách pod pseudonymem Kara Mustafa. A tak i v době, kdy ta práce vycházela, věděl patrn jen on sám, že jde o Vlčnov. Dále jsem tam zařadil povídku Dívčí půček. Ta je zas vzácná tím, že je v ní vůbec nejstarší popis vlčnovské jízdy králů jaký existuje. Ten text zachycuje vývojem překonané, nám již neznámé detaily tohoto zvyku. Kromě toho jsem tam zařadil ještě pár drobných literárních prací inspirovaných Slováckem a Vlčnovem.

Dozvíme se z knížky i něco o jejím autorovi?

Samozřejmě. Součástí je i obsáhlý životopis, kompletní bibliografie jeho díla a pojednání z pera etnografky Marty Kondrové o národopisných aspektech jeho tvorby.

Má vůbec nějaký smysl vydávat takové staré texty, myslíte, že to ještě někdo bude číst?

Má to veliký význam, a tak docela to nesouvisí s tím, kolik lidí si tu knížku přečte. Můžeme si to uvést na příkladu historickým monografií obcí, které si nechávají obce zpracovávat. Asi je nikdo nečte od A až do Z, ale je důležité takovou knihu mít doma v knihovně, protože ona je znamením mého ztotožnění s místem, kde žiji, s domovem. Lidé často opatrují jako klenot knížky vydané o jejich obci za Rakouska nebo za první republiky, protože ony pomáhají člověka „zakotvit“ v domovině. Nehledě na význam odborný, mnohé ty texty, jako v případě našeho Janči, jsou významným dokumentem pro historiky, národopisce. Proto si velmi vážím přístupu obce Vlčnov a vlčnovského Klubu sportu a kultury, která vydávání takové literatury podporuje.

Máte ve výhledu i nějaké další autory?

Ano. Chtěl bych vytvořit edici, která se jmenuje Galerie zapomenutých. Knížka o Jančovi je vlastně 1. svazkem této edice. Připomenutí by si zasloužila zejména tvorba spisovatele a fotografa Františka Horenského, rodáka z Pašovic a spjatého s Boršicemi, kde žil a kantořil. A velice mě lákají postavy tří romantických historiků a archeologů – Antoše Horsáka z Kunovic, P. Františka Přikryla, rodáka z Vlčnova, a P. Františka Boráka z Bánova. Takových osobností je mnohem víc, stačí nahlédnout do literární vlastivědy Slovácka. Záleží ale na zájmu jednotlivých obcí. Dnes už snad nikde nepochybují o potřebě ochraňovat drobné stavební památky, kříže, boží muka apod. A podobně by měly být ochráněny před zapomenutím i památky literární.

Slovácký deník, 17. 12. 2008