Na vernisáži L. Hodného v Týně

S Bohumilou, dcerou Petrou i vnukem Maximem jsme se o Velkém pátku rozejeli do Týna nad Vltavou, na vernisáž výstavy malířské a knihařské tvorby Ladislava Hodného a jeho synů. Městská galerie v Týně praskala ve švech; tolik přátel a příznivců má tento vykající umělecký knihař a malíř. Na zahájení promlouval autorův přítel Ivo Šmoldas, hrál „džezík“, ve kterém si Laďa exceloval na bicí a všechno „kameroval“ Karel Slach, s nímž jsem se kdysi setkal při společné práci pro režiséra Slávka Bařinku.

S uměleckým knihařem Ladislavem Hodným (1940) z Týna jsem se v životě setkal jen párkrát; jeho rodiče se zastavovali v Kunovicích o prázdninách cestou na chalupu na Slovensko. Láďova otce, taky Ladislava, a mého otce Fanka, spojovala profese – oba se věnovali umělecké knižní vazbě. Těch několik letmých prázdninových návštěv v době, kdy jsme byli ještě kluci či snad studenti, nás zvláštně spojilo, byť jsme se v dospělosti setkali pouze jednou - na Laďově výstavě ve Skalici na Slovensku. Spojnicí mezi námi se stala dcera Petra, která se vyučila knihařkou (stejně jako oba synové Laďovi) a podědila po dědovi Fankovi dílnu. S Laďislavem se setkávala na seminářích knihařské asociace.

Před Velikonocemi přišla pozvánka na výstavu do Týna. Rozejeli jsme se do Čech. V Týně se k nám připojil i syn Tomáš a bylo z toho to báječné překvápko i opětovné zjištění, že přátelství může žít i na dálku, pokud jsou přátelé, jak se říká, stejné krevní skupiny. Snad se s tvorbou mého kamaráda Ladislava Hodného v příštím roce bude moci seznámit i uměnímilovná hradišťská veřejnost. (Viz též fotogalerii.)